Asi nelze zpochybňovat, že pro mladé lidi je hodně užitečné, mohou-li rychle získat zkušenost ze zahraničních trhů. Jenže zkušenost, kterou mnozí v posledních letech udělali, ukazuje, že tomu tak nemusí být úplně vždycky. Jsou i tací, kteří pobyt v zahraničí hodnotí jako ztracené roky, kdy se nenaučili ničemu novému, vyjma večírků, nebo dokonce přišli o pracovní a studijní návyky. Jak si tedy počínat, aby byl pobyt v cizině nejen příjemný, ale i kariérově užitečný?
Z hlediska zahraničních pobytů můžeme rozlišovat několik úrovní.
Jak užitečná praxe je hlídání dětí?
Tou první je poznávání života. Mladý člověk vycestuje v rámci studijního programu Erasmus, případně vykonává nekvalifikovanou práci (hlídání dětí, číšník apod.). Zpravidla si vylepší jazykové vybavení (pokud nepracuje v komunitě Poláků), seznámí se s jiným prostředím, naučí se samostatnosti. Víc ale nemůžeme od takového pobytu čekat. A je velká otázka, jak by měl být dlouhý, aby byl přínosem. Zcela jistě ne několikaletý.
Za druhou úroveň můžeme označit ty pobyty, kdy člověk v zahraničí vykonává svou profesi. Opět můžeme předpokládat zlepšení jazykových dovedností, a možná také je užitečné, že si člověk zkusí pracovní rytmus v jné zemi. Další přínosy ale čekat nemůžeme.
Tento hologram vytvořilo Optaglio pro Centrální banku Kanady
Naivkové v korporacích
Někomu se podaří vycestovat a dostat se na čas do korporace nebo třeba do malé firmy, která v něčem patří ke špičce a kde je tudíž možné se rychle učit. Jenže i v těch případech Češi většinou zjišťují, že sice získali hezkou položku do životopisu, ale veškerý čas v prestižní organizaci strávili vyloženě pomocnými pracemi typu kopírování. Aby se člověk dostal k zajímavému know-how, k tomu potřebuje strávit v cizině hodně let, postupně získávat důvěru a budovat kariéru. Mnohým se to nepodaří nikdy. To by nás nemělo překvapit vzhledem k přirozené tendenci svěřovat odpovědnější úkoly v první řadě vlastním lidem.
V zásadě stejně je tomu s místními pobočkami korporací. Nástup s nadšením a po letech zklamání, že adept skončil v montovně, administrativním centru nebo jiné podřadné organizační jednotce a že opravdu zajímavé pozice jsou vyhrazeny lidem z domovské země té nebo které korporace.
Ale ještě je tu Optaglio
Ve světle toho všeho se jako velmi dobrá varianta ukazují české startupy. Zpravidla jde o to, že v České republice je založena technologická firma, ta rychle vytvoří vztahy se zahraničními partnery a přesune část aktivit třeba do Sillion Valley. Lidé, kterým se poštěstí se do takového projektu dostat, většinou mají přístup k jádru znalostí firmy a zároveň jsou v přímém kontaktu s obchodními partnery. Tady je skutečná příležitost učit se růst.
A potom jsou firmy jako Optaglio. Česká jednička v bezpečnostních nanotechnologiích existuje skoro čtvrtstoletí, ale pořád je ještě poměrně malou firmou s necelou stovkou zaměstnanců. To znamená, že šikovný člověk může už po několika měsících získat odpovědnost za konkrétní projekt, včetně jednání s dodavateli a zákazníky. To obnáší cestování po celém světě a jednání s manažery zákazníků.
Proti start-upům tam není jen stabilita, ale ještě druhá věc. Reputace. Optaglio patří mezi nejužší světovou špičku, vyváží své produkty do více než 50 zemí, v některých segmentech řešení je absolutně bez konkurence. S takovou vizitkou máte slušnou šanci, že se k vám bude protistrana chovat odpovídajícím způsobem, a že se dostanete rovnou k významným manažerům, třeba i násobně větších organizací. Z hlediska pochopení trhu to je k nezaplacení.
A nejlepší nakonec. To vše bez nutnosti stěhovat se do ciziny, rušit vazby, vychovávat děti v cizím jazyce atd. A také s platem odpovídajícím světovému standardu a život za české náklady.
Ta otázka. Proč není víc firem jako Optaglio.