Když u nás doma před sedmi lety padla řeč na nové bydlení, nevěděli jsme, že se do stavby domu dokážeme vůbec někdy pustit a zda na ni budeme mít vůbec dostatečnou finanční základnu. Naštěstí se můj muž ve svém zaměstnání dostal mnohem výše, než kdy doufal a mne se zrovna také v zaměstnání dařilo. Tudíž jsme se rozhodli, že se do stavby pustíme a že si tak vytvoříme své útulné hnízdečko lásky, do kterého po nějaké době přivedeme i své první dítě. Říká se, že se život nemá plánovat, nám ovšem naše plány naštěstí doposud zcela vychází.
Byt nám byl již příliš malým a chtěli jsme změnu
Byt, který byl zároveň naším prvním společným bydlením vůbec, pro nás byl zpočátku roztomile útulný, ovšem po čase nám došlo, že chceme něco daleko většího a že počítat s přírůstkem do rodiny do bytu o velikosti 3+KK opravdu nemůžeme anebo spíše ani nechceme. Zároveň jsme také chtěli již jistou změnu, jelikož nás stereotyp a také stále více hluční sousedé přesvědčovali téměř každý den o tom, že tu již dlouhou setrvávat nebude možné. Ač se tedy jednalo o opravdu skvostně vybavený byteček, ve kterém jsme s mužem strávili téměř osm let našeho společného žití, změnu to opravdu chtělo a to pořádnou. Mým snem byl totiž krásný dům, u kterého bude zahrada a především toužebný klid.
Dům se zahradou i vytouženým klidem nyní opravdu máme
Krásný, prostorný a přitom velmi útulný dům se zahradou již konečně máme. Je velmi prostorný, ale zároveň nadmíru útulný. Sousedé, kteří bydlí vedle nás, jsou velmi milí lidé, kteří se stali dokonce i našimi přáteli. Na své nové zahrádce si nyní pěstuji zeleninu i ovoce a také jsem si na ní vysázela mé oblíbené tulipány. Zahrada se tak pro mne stala oázou klidu a vytouženého odpočinku, kterého jsem si v našem předchozím bydlení příliš neužila. Jsem tak maximálně šťastná a to nejen z toho důvodu, že příští rok v našem novém obydlí budeme již tři.