Nerezový dřez vládne našim kuchyním po dlouhá léta. Za to může především jeho materiál – nerez je používán především pro své unikátní a velmi dobré vlastnosti, které jej k tomu předurčují. Velmi dobře odolává mechanickým poškozením i působení vysokých teplot, jen proti chemii je náchylnější. Dá se snadno tvarovat a zpracovávat, je recyklovatelný a co jistě mnozí z vás při nákupu ocení, vyniká univerzalitou. Jelikož jeho vzhled není nikterak výrazný, dá se říct, že nerezový dřez neurazí ani nepotěší a zapadne do každé kuchyně. Ale ač se to může zdát zvláštní, i u tohoto druhu zboží dělají uživatelé celou řadu chyb – jak při výběru, tak při používání. Projděme si společně alespoň ty hlavní…

Nerezový dřez je příliš malý na příliš mnoho nádobí…

Čím dál více lidí si při nákupu říká, nač investovat do většího dřezu. Nádobí umyje myčka, takže malý dřez postačí. To je chyba, nepostačí. Je potřeba si uvědomit, že nemá cenu kvůli pár kouskům nádobí pouštět cyklus myčky, nevyplatí se to. Takže občas bude potřeba nádobí umývat ručně, nehledě na to, že do velkých hrnců je potřeba napouštět vodu, budete určitě cedit těstoviny nebo omývat ovoce… Na to všechno se velký dřez hodí. Pokuste se tedy jeho velikost hlídat, zejména hloubku. Ta by měla být alespoň 20 centimetrů. V mělkém dřezu bývá manipulace velmi obtížná.

Dřez nehodící se do skříňky můžete vyhodit…

Dosti častým problémem, kvůli němuž lidé dřezy reklamují, bývá nevyhovující velikost. Mějte na paměti, že šířka skříňky je zároveň maximální šířkou dřezu! Nespoléhejte se pouze na to, co uvádí výrobce, pokud jsou rozměry dřezu hraniční, raději si ho změřte. Jestliže totiž jeho velikost překročí hranice prostoru, máte jen dvě možnosti. Buď dřez vrátíte, nebo se ho pokusíte podomácku seříznout, to ale rozhodně není cesta, kterou bychom mohli doporučit.

Ne každý výrobce používá kvalitní ocel, dávejte pozor!

Výběr nerezového dřezu nepodceňujte. Ne každý výrobce totiž používá správný a kvalitní materiál. Nekorodující ocel má své pevně dané složení – standardem je chromniklová ocel 18/10. Tedy 18 % chromu a 10 % niklu ve slitině. Obojí má svůj vliv na pevnost, odolnost a antikorozní účinky oceli. Pokud je ale poměr narušen, pak již nemůžete od dřezu očekávat dobré vlastnosti. Obzvláště u levných dřezů, jejichž výrobci upřednostňují ve slitině levné železo na úkor dražšího chromu a niklu, je pak rozdíl markantní.

Dřez je příliš hluboký, nedosáhnu na dno…

Profesionální návrháři doporučují mít tři úrovně kuchyňské linky – její střední úroveň, na které můžete běžně pracovat, byste měli mít sníženou v místě sporáku a naopak zvýšenou v oblasti dřezu. Proč? Protože pro dřez není rozhodující jeho horní hrana, ale právě dno, na kterém se odehrává drtivá většina vaší práce. Proto byste měli při rovném postoji bez ohýbání dosáhnout na spodní stěnu dřezu. Pokud ne, pak ho máte špatně zabudovaný a měli byste uvažovat o úpravě.

Nemám kam dát umyté nádobí…

Ač je to pro řadu lidí nepochopitelné, stále větší popularity se dočkávají dřezy bez plochy pro odkap. Pravda, ušetří se tak prostor, ale na druhou stranu nebudete mít žádné místo, kam si dát umyté nádobí nebo opláchnutou zeleninu. Leda na linku, která pro to ale není zrovna určená a bude vás to stát spoustu práce s její údržbou. Podle nás by tedy odkap neměl u dřezu chybět, určitě se vám vyplatí.

Dřez mi začal korodovat…

Nenechte se mýlit, i nerezavějící ocel může podlehnout korozi. Její složení (přídavek chromu a niklu do železa a uhlíku) sice vytváří na povrchu ochrannou vrstvičku, která brání oxidaci vlhkostí a vzdušným kyslíkem, ale ta je velmi křehká. Nevhodným zacházením ji můžete snadno porušit (použití agresivní chemie, drhnutí drátěnkou,…). Stejně tak se může stát, pokud uděláte do oceli rýhu, že právě v ní začne materiál oxidovat. Řešením je zde pouze opatrnost při práci a použití pouze toho typu čisticích prostředků, které jsou nerezovým dřezům určeny.