V současnosti se stále více a více skloňované slovo „exit game“ stalo naprostým fenoménem po celém světě. Je jedno, jestli máte nebo nemáte rádi hraní her. Tohle je totiž úplně jiný rozměr a v podstatě nemá nic společného s hrami, jaké známe dodnes. Hráč se tu totiž sám ocitá ve smyšleném světě, sám fyzicky hraje, vede své kroky a dělá rozhodnutí. Žádná obrazovka počítače nebo plán deskové hry. Všechno se vám skutečně děje a váš úkol je jediný. Přijít na kloub všemu, co na vás hra nachystá a dostat se ze zamčených dveří. To vše do limitu šedesáti minut.

Exit game – únik ze zamčených dveří

Podstata exit game je vcelku jednoduchá. Ocitnete se v zamčené místnosti a musíte se z ní dostat. Průběh ale tak snadný není. V týmu, se kterým se do hry přihlásíte, a se kterým do ní vstoupíte, jsou vaši jediní pomocníci. Všechno je na vás samotných a jen vy diktujete, kudy se budete ubírat. Na samotném začátku se necháte všichni uvést do místnosti, která je jako vstup do jiného vesmíru. Krokem přes její práh se ocitáte v jiném místě, v jiné době a stáváte se někým jiným. Dle typu hry, který si předem zvolíte, můžete být astronaut, rytíř, badatel v Egyptě nebo lékař na operačním sále. Stáváte se tak součástí a vlastním jádrem celého příběhu. Jakmile vás uvaděč v místnosti zamkne, je vše ve vašich rukou. Pomocí rébusů, hlavolamů nebo labyrintů se postupně dostáváte k indiciím, které vás vedou dál. Anebo také ne. Falešných stop se ve hře může nalézat celá řada a mohou vás zadržet na velmi podstatný časový úsek. Kolikrát se stane, že týmy rozjedou hru velmi slibně, ale díky sejití na špatnou stopu se zaseknou a limit nestihnou. Je proto třeba být obezřetní a uvažovat realisticky. Hra může zůstat čistě v jedné místnosti, ale naopak vás může provést celou řadou skrytých dveří a míst. K umocnění zážitku a pro větší věrnost příběhu jsou používány podněty pro všechny vaše smyslové vjemy. Mohou to být vůně, věci, které budete muset ochutnat nebo po tmě osahat, lasery ukazující směr či podobné signály.

Nechte se uvěznit s kolegy

Možná vám to přijde jako zábava pro partu přátel nebo rodinu, ale napadlo vás, že by exit game mohla fungovat také jako tmel jiného kolektivu, než toho osobního? Co kolegové v práci? Šéfovy narozeniny nebo vánoční večírek? V současnosti se exit game těší obrovské popularitě právě jako prostředek teambuildingu a podobných kolektiv utužujících událostí. Týmy kolegů si společné řešení strategických situací a logických úkolů nebývale užívají. A co je zajímavé? Že se i vracejí. Zní to možná zvláštně, proč by někdo hrál dvakrát za to samé, ale u exit games to není to samé. Dohrajete jednu hru a můžete se okamžitě přihlásit na další, jinou a těžší. Hry mají různé tématiky, různé příběhy a hlavně různé úrovně obtížnosti. Organizátoři ale radí na začátek herní dobrodružství odstartovat na té nejnižší úrovni. Má to svojí logiku a k překvapení mnoha, i z nejlehčí hry se nedostane každý. Průměrně se z nejlehčí místnosti dostává kolem 90 % týmů, přičemž záleží na tom, jak moc si s ní organizátoři vyhrají. Na Zlínskou exit game se můžete podívat zde. Některé firmy mají podíl nižší. Čím ale obtížnost roste, úspěšnost vcelku prudce klesá. U druhého stupně už je zhruba kolem 70 % a u třetího stupně už na 50 %. Některé společnosti nabízí více úrovní, ale většinou se setkáte se třemi s různými tématikami. A to je přesně to, co dělá exit game tak návykové. Pokud si jednou zahrajete, toužíte prozkoumat, co se nachází za těmi dalšími, údajně těžšími dveřmi? Budeme součástí té úspěšné většiny, nebo se zapíšeme na seznam odpadlíků? Právě tahle motivace, vidina výzvy a zvědavost nutí klienty se vracet a zažívat tak dobrodružství za zamčenými dveřmi stále znovu a znovu.